Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Část druhá LGO 2013

1. 2. 2013

p1170761.jpg

4. etapa – Praz sur Arly – Flumet – Crest Voland Cohennoz

převýšení  2800 m, vzdálenost 60 km

 Včera byl přesun do nového ubytování v Megeve, kluci to zvládli na jedničku, já si jen sbalil své věci a jelo se.            Čekal nás odpolední start a příjezd za tmy, takže beru velkou čelovku a jdu na start. Trať opět vedla po sjezdovce nahoru, ale už jsem si zvyknul, takže to neřeším ani psi a letíme vzhůru. Musím přiznat, že to stoupání co nás čeká už nebude tak hrozné a strašně dlouhé, jako v prvních dvou etapách, ale přece jen je to, co nikde jinde nenajdete, natož pak v ČR

 Po výjezdu následovala naše stará známá cesta na vrchol. Cestou na vrchol jsem předjel snad všechny přede mnou a pokračoval jsem dál. Psi běželi krásně, byl jsem s nimi moc spokojený.

amvyb21lbgfyzgf0lwxnbziwmtmtdmvuzhjlzgktmtgtodyznq--.jpgNahoře následovala hřebenovka a nějaké malé kolečko po rovině a v tom mi najednou začal Igy polevovat šňůru a dávat hlavu dolů, to se nikdy ještě nestalo, je to velice odolný pes, který jen tak nic nevzdává a to byl po dni odpočinku a na cca 20 – 30 km? Něco se děje! Za chvilku se přidal Xixao, jen jeho nástup byl razantnější, povolená tažná šňůra, motačka, motačka, pád a už ležel na zádech a celý tým ho táhnul za obojek. Okamžitě jsem zastavil a naložil do vaku L, přitom Igy stále nebyl OK a chtěl, či potřeboval by také naložit. Za pár km měla být veterinární prohlídka, tak jsem si říkal, že tam oba nechám a pojedu dál. Po příjezdu na kontrolu mi hlavní veterinář nechal jen jednoho psa na místě a druhého jsem musel vést ve vaku, což nebylo vůbec dobré. Asi po dvou kilometrech od veterinární kontroly mi Romeo přestal táhnout a začal si ulevovat. Co je snim? Co se děje? Byl taky den po odpočinku jako Igy, pár kilometrů za sebou a najednou mi začne padat jeden pes za druhým? Druhého psa do vaku přeci nedám….. A to jsem měl před sebou ještě tak 30 – 40 km. Takže to musel Romeo doběhnout a Xixao se vezl ve vaku.

p1180086.jpgRomeo toho měl za vandr, takže jsme jeli velice pomalu. Do cíle jsem dojel na 10. místě, s vypětím všech sil na obou stranách.        Igy dostal na veterinární kontrole kapačku a vypadal, že je fit, jenže po obstarání psů se ukázalo, že tihle tři mají virový průjem jako hrom. Nechutenství u některých trvalo až 3 dny. Totálně rozhodilo jejich výkon, na některé to nemělo stejný vliv, dokázal s tím běhat (Emil a Madonna), jiní psi měli kapačky a vypadali dost špatně (tento závod jsem vyhrál na počet kapaček....

 

 

    5. etapa - Les Saisies - Notre Dame de Bellecombe et Challenge Megève

převýšení  2600 m, vzdálenost 55 km

                        Ráno budíček na pátou, odjíždíme brzo, protože start je už v 9 hodin z důvodu večerní show pro diváky přes Megeve, kde každý rok stojí tisíce diváků. p1170799.jpg

Trochu rozhozen ze včerejší události zapřahám zdravé psy a jedeme na naší oblíbenou trať. Minule jsem ji vyhrál a moc se mi líbila. Má vcelku malé převýšení J a vede po hřebenech. Po 20 km se stav psů opakuje, Balů přestává táhnout, až si skoro lehá, zastavuji a nakládám ho do vaku. Nevypadá vůbec dobře (po příjezdu dostává také kapačku). Ze včerejší události jsem nejistý, hodně nad tím přemýšlím, co dál? Co s tím? Honí se mi hlavou myšlenky, že všechno zabalím a pojedu domů. Nemá cenu dál pokračovat, pokud to bude takhle i nadále a že bude, dokud to nedostanou všichni psi. Byl jsem z toho hodně špatný, s klukama řešíme co dál. Počítáme psy, řešíme jak který na tom je, snažíme se správně rozhodnout. Nakonec to dopadlo tak, že zkusíme ještě odjet zítřejší etapu a buď pojedeme domů nebo zůstaneme. amvyb21lbgfyzgf0lwxnbziwmtmtamv1zgktmtctode0mw--.jpg

Večer nás čeká challange Megeve, což je show pro diváky, která má jen 5,5 km po městě, takže je to taková procházková projížďka městem.

Po večerním krmení máme u vleku snad 10 veterinářů a řešíme co dál?..

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6. etapa - Megève - Les Saisies
převýšení   2000 m, vzdálnost 50km

  Ráno odjezd v 6 hodin, venku mínus 16 stupňů. Nálada pod psa, nevím jestli mám jet domů, nebo se snažit o zázrak a dojet LGO do cíle, stále se mi v hlavě honí myšlenky proč to dojet, proč jet domů a zároveň hlavně to, že mám strach o psy, protože si sáhnou na dno svých sil.

Dnes bylo poprvé krásné počasí a trať podle převýšení neměla být až zas tak moc kopcovitá, po prvních 20 – 30 km následovaly krásné rovinky, které jsem se snažil jet co nejpomaleji, abych šetřil psy, pokud to mají dostat všichni, tak na mě musím pomalu.

Začalo to tak jak jsme byli doposud zvyklí, červená sjezdovka nahoru a jedeme. Musel jsem makat, aby si psi trochu odpočinuli, tak jsem do toho šel po hlavě. Tentokrát jsem si stoupání "užil". amvyb21lbgfyzgf0lwxnbziwmtmtdmvuzhjlzgktmtgtoduzna--.jpg

Nahoře nás čekalo kolečko po hřebenech, pak sjezd na brzdě dolů do cíle. Poprvé jsem nikoho nenakládal, tak jak tomu bylo v minulých dvou etapách, takže jsem si říkal, že to nebude zase až tak špatné, jako se na začátku zdálo. Snad se nesplní tvrzení veterinářů. Jel jsem sice pomalu, sjezdy hodně brzdil, ale psi byli v cíli svěží.Proto  jsme se  rozhodli  pokračovat dál na Lanslebourg.